Ztráta bolí..
Seděla v pokoji.. Snažila se radovat,snažila se dělat,že je všechno v nejlepším pořádku.. snažila se zadržet ty zdánlivě nezadržitelné proudy slz, jako už tolikrát předtím.. Je to pár dní, co se odhodlala vyházet všechny fotky, vystavené dárky od něj, změnit a doslova uklidit pokoj.. Teď působí vesele, ano.. vesele, až zvláštně.. Na modrých zdích barevné obrázky, nástěnka poseta fotkami rodiny.. fotkami z dětství, sem tam pár citátů v angličtině..Květiny po dlouhé době zalité, jakoby ožily a vnáší do pokoje jakousi předstíranou klidnou atmosféru.. dokonce i pozadí na počítači se tkví v nejrůznějších barvách duhy.. Všechno je jinak..
V posledním týdnu se nezastavila, pořád si dopředu plánovala akce.. když nebylo s kým kam jít, uklízela, vařila, dělala cokoliv aby se nezastavila.. Cokoliv proto,aby večer přišla domů unavená, a usla bez přemýšlení.. Jak absurdní..a teď.. Teď tu sedí sama,ve svém pokoji, který ani nepoznává.. zničená, unavená.. je to jen týden.. přesněji řečeno šest dní co ho ztratila.. šest dní úporného snažení zabít čas,aby na něj nemyslela.. šest dní přesvědčování se, že všechno bude fajn..a po těch pouhých šesti dnech,si teď připadá jako po nekonečných měsících..
Slzy jí kanou z očí, a ničí ty pečlivě namalované černé linky.. třesoucí dlaní si je stírá z tváří a vzpomíná.. hlavou ji probíhá tisíce vzpomínek na něj!.. Na doposud nejdůležitější osobu v jejím životě.. zní to jako klišé, kéž by bylo.. Všude kolem ní slyší, jak je láska důležitá.. jak všechny její kamarádky umírají ztrátou svého milovaného, teď už je nechápe.. je pravda, že sama byla zamilovaná.. hodně, ale rozchod není nic proti tomu co prožívá teď.. proti tomu,co se snaží oddálit a co se jen tak nedá.. ztratila nejlepšího přítele.. kluka, který pro ni znamenal celý svět.. milovala ho, ano.. milovala,ale.. jinak. Že by přátelská láska..?
Udělala by pro něj cokoliv, pro úsměv v jeho očích, pro objetí, ve kterém se vždy cítila chráněná před světem.. Poslouchala ho, snažila se rozumět.. Svůj volný čas trávila s ním, zažili toho spolu tolik, že kniha je málo na popsání,a spousta z toho nejde ani popsat.. Věděla,že se na něj může spolehnout.. Může mu kdykoliv zavolat, veděla.. že on je tu pro ní,stejně tak moc jako ona pro něj..Ty nekonečné chvíle,strávené procházkami, a povídáním.. Vždycky si spolu měli co říct, a i v chvílích mlčení si byli bližší než kdykoli jindy.. Možná se to zdá nemožné,ale byli přátelé.. Opravdový přátelé na život a na smrt..Sakra! Byli.. minulý čas.. už nejsou! Tolikrát si řekli, že se sobě neztratí.. tolikrát si řekli že je nic nerozdělí,veděli to.. a pak.. stačila hádka, stačilo ohlídnutí a řešení minulosti.. kterou stejně slovy nezměnili.. a je konec!
Nepromluvili spolu ani slovo.. to on to ukončil.. otázky už byly zbytečné.. jenže.. nedovede si představit jak to teď půjde dál.. ano, má kolem sebe spousu přátel.. ale.. on je prostě on!.. není chvíle kdy na něj nepomyslí, chybí jí.. strašně moc.. je to jako kdyby jí vyrvali kus srdce, jako kdyby se snažila zapomenout na kus svého já.. Jedno však ví jistě, už nikdy nebude jako dřív.. Nechce si už nikdy nikoho k sobě pustit,tak jako jeho.. nechce už v nikoho tak moc věřit.. Mění se.. Když slyší od lidí kolem sebe, věty typu : Nechci tě nikdy ztratit.. uvědomuje si,jak s nimi lidi plýtvají.. Jak si nikdo neuvědomuje váhu těchto slov.. Při větě mám tě rád, ji naskakuje husí kůže.. Představuje si, jak to všechno skončí.. a.. to je to teprve šest dní!.. Svět kolem se najednou zdá šedivější.. slzy jako dešťová clona zkreslují pohled, zlomené srdce krvácí.. bolí a vzpomínky se zapichují hlouběji a hlouběji.. Rozpraskané rty pálí, a vyslovují stále jen jedno jméno.. nedokáže se na nic jiného soustředit, nedokáže vstát.. roztřesené nohy vypovídají službu.. je konec! došlo jí to.. došlo jí všechno.. po těch dlouhých dnech rádoby štěstí a vyčerpání, jí došlo to,čeho se bála..
Sedím v rohu pokoje, neschopna se pohnout.. bolest je všude.. Co bude dál? proč? jak? kdo za to může? jediné co vím je, že já..
JÁ Tě nikdy nepřestanu milovat...
