Henrikovy ruce
Venku zuřil velký,silný vítr,který si pohrával s rozbouřeným mořem. Loďe,které byly narychlo zakotveny v přístavu tancovaly v rytmu vln. A vedle toho velkého veselí,kde všechno tancovalo,stál velký,šedivý,studený dům. Okenice narážely do rámů a vítr pískal ve špatně zatěsněných oknech. Úplně nahoře,v podkroví seděla dívka.
Jmenovala se Nora. Měla dlouhé zrzavé vlasy,malý,úzký pihovatý obličej,úzké rty a hnědé oči,které teď byli plné strachu. Dlouhé hubené ruce jí objímaly kolena. Byla schoulená na posteli a snažila se zahřát.
Dívala se na dveře,které byly zapřeny oprýskanou hnědou židlí. Přemýšlela,proč nemohou mít dveře na klíč. Jednodušše by klíčem otočila a lidé venku by se nedostali dovnitř. Zapřená židle měla dát sice nezvanému hostu najevo,že není vítán,ale určitě nezabraňovala tomu,aby se dostal dovnitř. Dveře...Černé,s mohutnou,studenou klikou..a židle..to bylo všechno,co jí dělilo od něj. A pak ještě schody..vedly k ní,do podkroví.
Vždy když po nich někdo stoupal nahoru-vrzaly. Když po nich šla Ingrid,maminka vrzaly jinak. Příjemně..vesele.. To jí maminka ráno nosila snídani až do postele,protože Nora byla ještě ospalá a v domě byla velká zima. Kamna ještě nestačila prohřát celý dům. V drobných rukou nesla hrníček teplého mléka. Mléko vonělo a moc chutnalo. Líčka zčervenala. A měla radost,nejen z mléka,ale z toho,že schody vrzaly příjemně.
Když šel on,vrzaly zle..varovaly. Nora vstala,bosé nohy spustila na studenou podlahu. Došla k malému nočnímu stolku,nad kterým viselo zrcadlo. Sedla si na malou stoličku a hleděla na sebe do zrcadla. Přemýšlela o kráse.
Maminka byla krásná. Měla sice unavený bledý obličej. Ale měla krásné velké hnědé oči.Její oči se vždy smály. Ať Ingrid dělala cokoliv. Pracovala,vařila,uklízela,vždy se smály. A Gunn,mladá paní učitelka,ta byla taky moc krásná. Ne Nora. Nora byla malá,vyzáblá,bledá a ty pihy! Měla jimi posetý celý obličej. Z nočního stolku si vzala hřeben a začala se česat. Vlasy byly zacuchané a suché. Navíc hřebenem,který měla to šlo jen těžko. Položila hřeben a zase hleděla do zrcadla..vrzání schodů..to zlé..NĚKDO stiskl mohutnou,studenou kliku.
Židle se s vrznutím posunula kupředu. Nora s sebou cukla a hleděla. Pro něj to nebyl problém..dveře bez potíží otevřel a civěl na malou židličku. Ušklíbl se. Byl opilý. Otočil se zpět ke dveřím,chvíli to vypadalo,že odejde.Neodcházel,jen za sebou zavíral dveře. Nora nerozuměla jeho pečlivosti s jakou zavíral dveře,dělal to pomalu a tiše. Ještě chvíli stál k Noře zády. Ona na něj zírala.
Byl mohutný,tlustý a ošklivý. Byl slizký. A jeho ruce. Byly všude. Znala je,nebyly jemné,hebké a k pohlazení. Jeho ruce ubližovaly a...byly všude. Okenice narazila do rámu a sklo se roztříštilo po celém pokoji. Lekla se a pohlédla směrem k oknu. A teď cítila jeho dech. Whisky a tabák. Dech se zrychloval a byl naléhavější. Zase ty ruce. Zavřela oči a nic si nepřála více,než zemřít.NE,nesmí. Co Ingrid? Její maminka. Ingrid byla pracovitá,hodná žena. Šila Noře oblečení. Nora milovala zvuk šicího stroje. Když on nebyl doma,udělaly si čaj,Inngrid šila a u toho si prozpěvovala a Nora sledovala její hbité ruce.
Ale teď byl doma. Byl v jejím pokoji. Stál naproti ní a ona stále hleděla vbok. V pokoji bylo najednou chladněji. Byla slaboch,byla hnusná a nesnášela se. I on to ví,že je Nora slaboch..určitě.. Sledovala kapku,která jí padala z tváře dolů,k bosým nohám. Když kapka dopadla,podívala se na..Henrika. Henrik setřel Noře tou všudypřítomnou rukou další slzu.Jako by měl ruku najednou bez sil. Sjížděl níž.. Nebyla dospělá,chovala se tak,ale nebyla vyspělá. Proč jí tedy sahal tam,kde toho měla děvčata v jejím věku daleko více,než ona??? Asi to bylo to,co se mu líbilo. A teď už ležela na posteli. Nahá,zmrzlá,špinavá a hnusná. Nejen ošklivá,ale hlavně hnusná,protože brečela. On ztěžka oddychoval a ona brečela. Ruce,whisky,tabák a slza na zemi. Nesnášela černé dveře bez klíče. A okenice narazila do rámu.
