Chodil světem a nenáviděl...
Chodil světem a nenáviděl. Nevěděl proč, ale byl k tomu předurčený. Jeho pohled plný nenávisti zabíjel duše. Nikdy se nedíval s láskou. Bál se jí. Žil celé věky a viděl jenom lidi, jak si ubližují. A tak zkažený, smutný a plný hněvu šel dál. V černém kabátě a s černými vlasy. Kdo uviděl děsivý pohled šedočerných očí, umřel. Ale on se nelítostně díval dál. Jeho nenávist a dar mu prodloužila život, který taky proklínal, protože mu vzal jediného člověka, který měl v sobě kousek citu. Protože mu vzal jeho anděla. A tak kráčel celá staletí od člověku k člověku a měnil běh světa. Viděl do duší lidí, ale jejich emoce ho nechávaly chladným. Ale jednou, když šel po ulici, minul jednu holku. V bílých šatech s tvářemi umazanými od řasenky. Její duši neviděl. Nevěděl proč, ale nedokázal to. Ta holka se na něj podívala uplakanýma očima plnýma bezmoci ale i naděje a šla dál. Přestála jeho pohled, protože pro ten jediný okamžik necítil nenávist. Jenom smutek a prázdno. Chvíli stál ochromený na chodníku a pak se za ní rozběhl a ani nevěděl proč. Našel ji u řeky opřenou o vrbu s hlavou v dlaních. Asi ho slyšela přicházet, protože k němu otočila hlavu a smutným jasným hlasem pronesla:
"Nebuďte smutný, stačí, že jsem já," a usmála se. A on ucítil něco zvláštního, co nikdy nepoznal. Něco ho přimělo sednout si vedle ní.
"Proč pláčeš?"
"Lidé jsou zlí. Nerozumím si s nimi."
Od té doby chodil často do parku k řece a čekal na ní. Vždycky přišla. Stali se z nich přátelé. Povídali si o všem možném, taky o lásce, a on si pořád víc a víc uvědomoval, že ji miluje.
Někdy v létě ji našel na břehu spící se sladkým usměvem na rtech. Chvíli ji pozoroval a pak ji lehce políbil na rty. Asi měla velmi křehký spánek, protože otevřela oči. Chvíli se na něj dívala překvapeně, pak se posadila, chytla ho za studenou ruku a polibek mu vrátila. Chytl její tvář do dlaní, jako by se bál, že ji každou chvílí ztratí.
Nevěděl, že ta dívka je nemocná. Že má vážně nemocné srdce. Osud ho naučil milovat, ale pak ho krutě postavil zpět do reality. Ona totiž do měsíce zemřela. Její srdce přestalo bít u něj v náručí....
A on se zhrzenou nadějí na lepší svět šel a pohledem proklel sedmiletou holčičku, která šla z pískoviště...
A anděl té dívky v nebi plakal, nechtěla, aby takhle ničil, ale nemohla mu to říct...
By Aishaaa