Jdi na obsah Jdi na menu
 


Už první dny života Audrey Hepburnové neměly moc společného se standardním průběhem dětství. Narodila se 4. května 1929 v Belgii bohatému anglickému bankéři a holandské baronce. Její matka byla ale fanaticky posedlá náboženstvím a ze zásady odmítala cokoli, co se nezdálo být přímo řízené Bohem. Proto, když malá Audrey dostala ve třech týdnech těžký záchvat černého kašle, její zploditelka odmítla zavolat lékaře a nechala svou dceru v rukou božích. Když potom Audrey v jednom okamžiku přestala dýchat, vyřešila to svérázná baronka po svém; jednoduše jí chytla za nohy, držela jí hlavou dolů a bušila do ní tak dlouho, až třítýdenní mimino opět nabylo vědomí.

"Téměř jsem zemřela hladem."
Také manželství rodičů malé Audrey mělo k romantické idylce hodně daleko. Hádky, scény a divoké bitky vyvrcholily v době, kdy bylo Audrey šest let a její otec od rodiny odešel. O tři roky později se nechal definitivně rozvést. Pro Audrey, která na svém otci velmi lpěla, to byla rána, se kterou se nikdy nesmířila a po celý svůj život se k této události vracela.
V té době jí matka zapsala do prestižní soukromé školy v Anglii, kde se Audrey věnovala především tanci. Pro desetiletou dívku byl přechod do cizí země, jejíž jazyk příliš neovládala, stresujícím zážitkem. Audrey ale milovala tanec a na pohybových hodinách patřila mezi nejlepší. Bohužel už po roce jí její matka odvolala z Anglie zpátky do Holandska. Začínala totiž druhá světová válka. Uzavíraly se státní hranice a cestování se stávalo čím dál, tím obtížnějším. Baronka se celkem logicky obávala, že by svou dceru nemusela vidět i několik let a také jí připadalo, že v Holandsku bude Audrey mnohem bezpečnější než v Anglii.
Jenže propočty starostlivé matky nevyšly a Holandsko obsadili nacisté. Rodiny Audrey přišla o téměř celý majetek. Neměli ani co jíst (herečka později vzpomínala, že v jistém období je od smrti hladem zachránily cibulky tulipánů, které si vařili a jedli) a Audrey po celou válku trpěla silnou podvýživou. Následky tohoto strádání si s sebou nesla už celý život; trpěla anémií, žloutenkou, otoky nohou a problémy s metabolismem. Její až patologicky nízká váha byla právě důsledkem dlouhodobé podvýživy a zničeného trávicího traktu, ačkoli čas od času proběhla bulvárem zaručená zpráva o její anorexii.

"Vás přesně hledám."
Po válce se Audrey vrátila ke studiu baletu a v baletní škole jí také našel producent Jack Hylton. Hledal tanečnice pro svou revue a než potkal Audrey viděl víc něž tři tisíce adeptek. Když ale na pódium vtančila Hepburnová, údajně řekl pouze: "Můžete mi říct, jak se jmenujete? Vás totiž přesně hledám." Později se v rozhovoru o objevení fenoménu Audrey vyjádřil: "Na pódiu tančila dívka, ze které si nepamatuji vůbec nic kromě obrovských tmavých očí a ofiny." Audrey se stala hvězdou revue: "Mám nejkrásnější prsa ze sboru, ale všichni zírají na tu, která nemá žádná," stěžovala si na ní v dobovém tisku jedna z účinkujících v taneční show.
Zásadní zlom v kariéře tmavovlasé ženy ale přišel o dva roky později, když Audrey pobývala v hotelu v Monte Carlu. Právě procházela vstupní halou, když z výtahu vyjela na kolečkovém křesle legendární francouzská spisovatelka Colette, jejíž novela Gigi se měla začít zkoušet v New Yorku. Jakmile zahlédla Audrey, zavolala na svého muže: "Přiveď sem tamtu ženu. To je moje Gigi." Audrey ale nabídku nejprve odmítla; nikdy neabsolvovala hodiny herectví, nechodila k žádnému odborníkovi na výslovnost a v podstatě netoužila být herečkou. Colette ale trvala na svém a to i přesto, že Audrey na prvních zkouškách úplně propadla. A intuice slavné spisovatelky se ukázala jako správná.

"Nechci být hubená!"
Hned po Gigi odletěla Audrey to Říma natáčet legendární "Prázdniny v Římě" s Gregory Peckem. Natáčení předcházela příhoda, která měla na další život Audrey velký vliv. Vybrala si totiž tehdy začínajícího návrháře Givenchyho, aby jí ušil kostýmy pro natáčení. Když Givenchymu oznámili, že by měl pracovat pro Hepburnovou, byl nadšením bez sebe a okamžitě souhlasil. Myslel si totiž, že jde o Katherine Heburnovou, která byla v té době mnohem slavnější než Audrey.
Když se poté v jeho butiku místo obdivované divy zjevila subtilní krátkovlasá Audrey, vůbec se netajil se svým zklamáním. Nevybíravým způsobem Audrey sdělil, že má moc práce a na její kostýmy nemá čas. Audrey to bylo celkem dost jedno a trvala na tom, aby jí ukázal něco z toho, co už má hotové. "Věděla přesně, co chce a svou diplomatickou tvrdohlavostí toho vždycky dosáhla," řekl o ní Givenchy, který se později stal jejím velmi dobrým přítelem.
Tak vzniklo geniální spojenectví vynikajícího návrháře a ženy, která byla ztělesněním elegance. I když se narodila do éry krevnatých žen ala Marylin, kdy si herečky vycpávaly podprsenky, aby nahnaly nedostatečné křivky, podmanila si celý svět svým půvabem. Všechny ženy si najednou začaly stříhat krátkou rošťáckou ofinu hluboko do čela. Držely se drastické diety ve snaze docílit stejně subtilní postavy, jakou měla Audrey. Hitem se staly černé roláky, baletní piškoty, šátky do vlasů, pánský střih košil, tříčtvrteční rukávy a široké sukně nabírané do pasu.


Paradoxem přitom je, že sama Audrey se za krásnou rozhodně nepovažovala. Nenáviděla svou vychrtlost a svému dvornímu návrháři přikazovala, aby pro ní šil takové oblečení, které by její hubenou postavu spíš schovalo. Tak také mimochodem vznikly slavné šaty s úzkými průramky ala Audrey. Herečka totiž potřebovala černé společenské šaty, ale připadalo jí, že v modelu bez ramínek příliš vyniknou její vystupující klíční kosti. Givenchy pro ní proto navrhl šaty hluboce vystřižené do ramen, které příliš hubená ramena maskovaly. Šaty vzniklé víceméně z nouze se staly během jedné sezóny absolutním hitem.

Honba za mateřstvím Za Prázdniny v Římě dostala Audrey Hepburnová množství významných filmových ocenění a navíc jí na večírku doprovázejícím uvedení filmu Gregory Peck seznámil se svým kolegou Melem Ferrerem. Za pár měsíců se Audrey a Mel vzali. Obřad proběhl ve Švýcarsku a na svatební cestu odjel mladý pár do Itálie. Tady také Audrey zjistila, že je těhotná. Bohužel o několik týdnů později slavná herečka potratila. Byla to pro ni obrovská rána, protože založení rodiny pro ni bylo důležitější než cokoli jiného (dokonce se s jedním ze svých předchozích partnerů rozešla kvůli tomu, že nemohl mít děti).
Než se ale dočkala vytouženého dítěte, prodělala ještě jeden potrat. Lékaři se klonili k názoru, že neschopnost donosit dítě je způsobena její příliš nízkou tělesnou váhou. Když potom ve svých devětadvaceti potřetí otěhotněla, odmítala všechny pracovní nabídky a šest měsíců z těhotenství proležela v posteli. Povedlo se a v lednu 1960 se jí narodil syn Sean.

Po roční přestávce se Audrey vrátila zpátky k filmu a začala natáčet Snídani u Tiffanyho, svou osudovou roli. Ačkoli roli ve filmu měla původně získat Marilyn Monroe, "Snídaně" se stala pravděpodobně nejznámějším filmem Audrey Hepburnové. Díky němu si také snad všechny ženy světa pořídily velké sluneční brýle a "malé černé" po jejím vzoru. Snímek se stal obrovským hitem a dodnes se umisťuje na vrcholu filmových žebříčků.

V té době už ale bylo manželství Audrey a Mela v troskách. Zlé jazyky tvrdily, že Mel žárlil na úspěch své ženy, kterou se celý život snažil dostihnout. Po dvanácti letech se manželé, kteří spolu už ani nemluvili, rozvedli. Jen pár měsíců poté dělá Audrey pravděpodobně největší chybu svého života: vdává se za italského psychiatra Andrea Dottiho, kterého potkala jen několik týdnů předtím. Téměř okamžitě s ním otěhotní a poté co celé těhotenství opět proleží porodí svého druhého syna. Nicméně Dotti ženě, po které toužili muži celého světa, není věrný ani týden. Bulvár neustále přináší fotky z jeho četných záletů, divokých mejdanů a návštěv bordelů. Přesto s ním nešťastná Audrey, kterou jeho aférky velmi trápily, zůstala celých deset let.

Poslední kapitola
Zanedlouho po rozvodu s Dottim začala Audrey Hepburnová psát poslední kapitolu svého života, o níž sama tvrdila, že jí považuje za nejdůležitější. Stala se komisařskou organizace UNICEF a v rámci své funkce pomáhala dětem z oblastí postižených válkou, hladomorem, nebo chudých zemí. Své působení pro UNICEF brala jako poslání a věnovala mu veškerý volný čas a energii. Pořádala charitativní koncerty, organizovala sbírky a spoustu z postižených zemí navštívila osobně.

Její poslední cesta vedla do Somálska, kam odcestovala roku 1992 s humanitární pomocí. Odtud se vrátila do Kalifornie, aby mohla strávit několik dnů se svými dětmi. Během cesty pocítila silné bolesti v břiše, ale předpokládala, že se jedná o nějakou infekci, kterou se nakazila v Africe. Když bolesti neustávaly, odvezli jí následující den do nemocnice. Vyšetření ukázala, že se nejedná o infekci, ale o rakovinu tlustého střeva v posledním stádiu. Nemoc byla odhalená příliš pozdě na to, aby se dala operovat a lékaři dávali Audrey tři měsíce života. Nepřežila ani dva. Zemřela ve spánku 20. ledna 1993.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář