Coveragegirl stránky..:)

Říkají mu Cherry Vanilla, ale on sám si říká Sarah. Nedávno oslavil dvanácté narozeniny a nic si nepřeje víc než koženou minisukni a jehlové podpatky. Pak by se mohl stát tou nejlepší „ještěrkou“, jaká kdy oblažovala šoféry na parkovišti. Kolegyně Pooh, se kterou se seznámí, ho představí svému pasákovi.

Sarah se podivným řízením osudu nejdříve stane tiráckou světicí a jeho ještě podivnějším zvratem hned nato nenáviděnou hrozbou: magickým černým hadem. Čím dál tím bolestněji však touží po domově, jediném, který zná, a po skutečné Sáře, jejíž jméno si vypůjčil a který pro ni znamená nejvíc na celém světě. Pokusí se o útěk, ale novodobým otrokářům se neutíká… A protože najevo vyjde i jeho skutečné pohlaví, je s dokrvava oholenou hlavou prodán na špinavé zastrčené parkoviště, kde mezi občasnými opilými zákazníky k životu nezbývá víc než ředidlo v plechovce nebo whisky… 

Syrový, šokující příběh je současně plný něhy, je bizarní, poetický, mystický, přisprostlý, bolestný i směšný. Bere nám dech a nedá se vyhnat z hlavy. Zve nás někam, kam bychom se z vlastní vůle asi jen těžko odvážili, a vypráví o groteskní kráse i hrůze tohoto světa…

ukázka z knihy:

„Kde ji máš?“ Lymon se mnou zatřese.

Otevřu oči a otřu si slinu, co mi vytekla z pusy. „Co?“ Divoce se rozhlédnu, abych zjistil, kde to vlastně jsem. Trvá mi asi minutu, než si vzpomenu.

„Kde máš dírku?“ Lymon začíná trochu panikařit.

„Mezi půlkama, kde jinde?“ odpovím a růžkem jeho polštáře si zase otřu sliny.      Najednou si uvědomím, že na sobě nemám kalhotky. „Hej ty, slibovals, že do mě nic nebudeš strkat. Jak dlouho jsem spala?“

„Kde máš tu druhou dírku?“ Lymon už nemá ten děsně ječivý chraptivý hlas a já jsem rád.

„Cože? Já už musím jít, Lymone.“ Začnu se zvedat, ale Lymon mě zatlačí zpátky, a tak mě tím překvapí, že zůstanu ležet. Cítím, jak mi rukama roztahuje stehna od sebe. Prsty mi šmejdí mezi nohama.

„O Ježíši!“ vydechne a silně mě tam zmáčkne.

Vyjeknu bolestí.

„Bože dobrý!“ vykřikne hlasitěji. Sáhne mi pod břicho a přetočí mě na záda.

Neříká nic. Jen zírá, ve tváři výraz naprostého ohromení.

Pomalu si sáhnu rukou dolů, mezi nohy…

Autor: J. T. LeROY