Coveragegirl stránky..:)

Pětadvacetiletá Markéta z Mělníka, která pracuje jako manažerka, se se svým přítelem dívala na televizi, když se v bytě nad nimi ozval křik. "Vyběhli jsme na chodbu podívat se, co se děje. Byla tam už spousta lidí, za chvíli přijela i policie. Vyšlo najevo, že mladá žena, která v tom bytě bydlela, pobodala partnera. Když si uvědomila, co se stalo, začala křičet. To muži zachránilo život."

Kdy ženy zabíjejí

Většina vražd, jichž se dopustí ženy, je spáchána v afektu a liší se od těch dlouhodobě plánovaných. "Nejčastěji se ženy pokusí zabít své partnery při hádce," tvrdí plukovník Bohumil Kocourek z Policie hlavního města Prahy. Slovo hádka je ale možná trochu zavádějící. Vraždám ve většině případů předchází kruté domácí násilí: následné zabití je pak už jen zoufalou reakcí či snahou bezradné ženy ochránit svůj život, když už "legální" pokusy selhaly. Takovým případem je i příběh Ilony Soukenické, která ve svých pětadvaceti letech v roce 1995 zabila manžela. Dostala milost, protože jejímu činu předcházelo dlouhodobé brutální bití a k vraždě se odhodlala poté, co muž začal útočit i na jejich dceru. Vztahy jsou pro ženy tím hlavním důvodem, proč už se dopustit vraždy. Vedle násilí vše často spustí žárlivost či nevěra.

Kde se nejlépe vraždí

Mnoho vražd se odehraje doma - u činů spáchaných ženami téměř absolutní většina. Nejoblíbenější je kuchyně. Zde řešíte spoustu sporů, nebezpečné předměty máte přímo po ruce, takže jste zbavena možnosti "vychladnout". Kuchyně bývají navíc většinou malé místnosti, takže se žena může přiblížit s nožem v ruce, aniž on pojme nějaké podezření a začne se bránit. Podle plukovníka Bohumila Kocourka se i díky tomu stává "hitem" mezi zbraněmi používanými ženami nůž. Kuchyně je pro vraždy jak stvořená i díky své poloze: téměř nikdy do ní není vidět z ulice. Ženy, které vraždí podle plánu, se ale často uchylují jinam. Do koupelny. Zde totiž dochází často k úrazům a nehodám, proto se podezření z vraždy zmenšuje. Fén hozený do vany je "klasikou". Třetí nejoblíbenější místo vražedkyň, ložnice, úzce souvisí s nevěrou. Jen málo pachatelek chce využít partnerův spánek: spíš tak učiní proto, že zatouží sprovodit ho ze světa tam, kde se válel s tou odbarvenou mrchou odvedle.

Jak na to ženy jdou

 Pokud ženy zabití plánují, jejich metody se mění. Vraždí decentněji. Americká profesorka Elisabeth Trube-Beckerová, která se dvacet pět let zabývala studiem vražedkyň, tvrdí: "Ženám je vlastní zvláštní povahový rys. Nevadí jim působit bolest, ale nemají rády rozruch. Jejich oblíbeným nástrojem je jed." Nejvýkonnější vražedkyně minulosti si pro jeho dostupnost oblíbily arzenik, kterým se hubily štěnice. Tento jed se ale v těle oběti, zvláště v jejích vlasech, hromadí a prokázat jeho přítomnost nepůsobí žádný problém. Navíc příznaky otravy arzenikem znají snad všichni čtenáři detektivek. Oblibu arzeniku těsně dotahoval strychnin. Smrt při otravě strychninem bývá velmi rychlá, rozhodně ale ne nenápadná, neboť postižený umírá udušením. Rychlá smrt následuje i po požití cyankáli. Tento jed ale výrazně voní po hořkých mandlích a je obtížné ho v jídle utajit, proto nebyl používán často. Posledních deset let se používá rtuť z teploměrů a herbicidní jedy. Vražda oběšením pro ženy nepadá příliš v úvahu vzhledem k jejich fyzickým možnostem, velké oblibě se netěší ani zastřelení. Asi proto, že většina vlastníků pistolí jsou muži. Typicky detektivkové naříznutí brzdových hadiček hodnotí vražedkyně jako příliš nespolehlivé.

Kam s ním?

Ženy, které spáchají vraždy v afektu, se téměř okamžitě po činu samy udají. Výzkumy ukazují, že ve chvíli, kdy opadne příval vzteku, se dostaví smutek a bezradnost, co si počít. To tyto vražedkyně, které si ostatně málokdy vymýšlejí alibi, dožene k přiznání. Jinak ale postupují ženy, které odstranění partnera plánovaly. "Pokud se žena konečně odhodlá, postupuje cílevědomě a klidně. Vražda se proto obvykle povede a je obtížné pachatelce cokoli dokázat," uvádí Monika Frommelová, ředitelka Kriminalistického ústavu v Berlíně. Ženy, které vraždu plánují, se snaží tělo oběti dokonale zlikvidovat. Nejčastěji se ale pokoušejí zinscenovat vše tak, aby to vypadalo jako nehoda nebo sebevražda.

Vražedkyně před soudem

"Žena, která sáhne k odvetě, ohrožuje vžitý názor společnosti na rodinu," tvrdí americká socioložka Lorraine Radfordová. Vraždící ženu, ať už měla jakékoli pohnutky, lidé vnímají jako bestii. Společnost se drží obrazu ženy jako jemné dárkyně a ochránkyně života. Tento stereotyp se ženám, které - byť třeba v sebeobraně - zabijí, pěkně vymstí. Úměrně k tomu, jak šokují, jsou často odsouzeny k vyššímu trestu než muž. Tento fakt, který se dlouho jen tvrdil, prokázaly ke konci 20. století některé americké studie. Elisabeth Trube-Beckerová dodává: "Nikdo vám nepřizná, že ženy za vraždu dostanou vyšší tresty, ale naše studie to potvrzují. Je to tím, že ve vás porota nevidí zoufalého člověka, ale ženu, která vraždí, místo aby plnila mateřské povinnosti."