Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jídlo jako zbraň!!

26. 11. 2006
Tyhle ženy nejedí. Lépe řečeno jedí jen někdy a jen něco. Ne proto, že by se toužily podobat královně anorektiček Calistě Flockhartové, ale proto, aby získaly vaši pozornost. Když se věci nevyvíjejí tak, jak by si přály, prostě zavřou pusu na zámek, odmítají krmení a dramaticky a velkolepě hubnou. Své kostnaté křivky vám potom podstrkují a čekají na vaše politování/zájem/pochvalu/nadávky; hlavní je, abyste je konečně vzala na vědomí! Přesně takhle se chová třiadvacetiletá tanečnice Adéla. Před dvěma lety, během nácviku nového muzikálu, se jí nedostávalo takového zájmu, jaký si představovala – a tak přestala jíst. Za několik měsíců z ní opadaly vyrýsované svaly a jejich místo obsadily špičaté kosti. Režisér, manažer, kolegové i kamarádi se začali o vyzáblou baletku bát. "Nejsi nemocná? Stalo se něco? Nepotřebuješ nějak pomoct?" doléhalo na ni ze všech stran. I když se tvářila, jak jí to vadí, líbilo se jí to. Moc! Ne její nová podoba somálského sirotka, ale to, že najednou dokáže manipulovat ostatními a že se dostala do centra pozornosti svého okolí. A začala svoji účinnou metodu používat, kdykoliv na sebe chtěla upozornit. Trápil ji přítel – nejedla. Pohádala se s rodiči – nejedla. Den, týden nebo i několik měsíců. Byla ochotná hladovět tak dlouho, jak bylo třeba.

"Méně jídla = více lásky."
"Jako dítě jsem byla dost tlustá," vzpomíná sedmadvacetiletá grafička Markéta. "Spolužáci se mi posmívali a já se kvůli tomu trápila. Rodiče mě trpělivě motivovali, abych se hýbala a jedla zdravě. Díky tomu jsem postupně hubla. Myslím, že právě v tu dobu se v mé hlavě zrodila zhoubná myšlenka: ,Čím méně budeš jíst, tím víc tě budou ostatní milovat.’ V sedmnácti Markéta při své výšce 170 centimetrů vážila 64 kilo, což bylo tak akorát. Jenže jí začaly chybět pozornost a péče, kterých se jí dostávalo, když během puberty odhazovala přebytečné tuky. A tak hubnutí povýšila na své životní poslání. "Za den jsem snědla jen misku vloček a trochu zeleniny. Za pár týdnů jsem shodila téměř deset kilo a všichni se o mě začali bát. Rodiče kontrolovali můj jídelníček a kamarádky mi nosily čokoládu. Zase jsem trochu přibrala, ale hladovka zůstala mou oblíbenou pomůckou. Nebyla to ale žádná anorexie. Hladověla jsem veřejně a schválně kvůli ostatním," vypráví Markéta. V tom je právě ten rozdíl. Anorektička se se svou nemocí většinou nechlubí. Snaží se hladovění schovávat a sama před sebou i ostatními se ospravedlňovat. Chce kontrolovat sebe, své pocity a touhy, zatímco potravinová vyděračka touží ovládat lidi kolem sebe. To ovšem neznamená, že pokud používáte jídlo jako nitky k vodění živých loutek, nemáte problém. Může se totiž stát, že vydírání přeroste ve skutečnou anorexii nebo bulimii. Nejste ale sama. Podle výzkumů řeší stres, smutek nebo nudu pomocí jídla celých čtyřicet procent lidí! Ať už se přejídají, nebo hladovějí, potravu zneužívají. Jídlo má sloužit jako energetický pohon a radost, ne jako zabiják negativních emocí nebo bič na vaše okolí. "Na dietu se vrhám pokaždé, když se ke mně přítel chová špatně," přiznává dvaadvacetiletá Linda. "To já hladověla, aby si mě víc všímali kamarádi," doplňuje ji dvacetiletá Agáta. Všechny ženy, o kterých se tu mluvilo, příliš spojují lásku a jídlo. Pak stačí nižší sebevědomí doprovázené pocitem nejistoty a vzdorovité hladovění může začít. Existují ovšem ještě dokonalejší strategie, jak své okolí pomocí stravy ničit. Představte si luxusní večírek. Všude samé dobroty: ruský kaviár, křehké bifteky, tuny exotického ovoce, smetanové dorty. Hostitelka se snaží, aby všechno perfektně klapalo, a tak obchází hosty a obětavě plní každé jejich přání. Až narazí na nenápadnou blondýnku s obřím výstřihem. "Dáte si trochu?" nabízí jí z nádherně nazdobené mísy voňavou grilovanou svíčkovou. "Ne děkuji, červené maso nejím," odmítá ji plavovláska. Hostitelka nechá přinést talířek obřích krevet. Blondýna se šibalským úsměvem pohovoří o své alergii na mořské plody. Vystresovaná paní domu ji zahrnuje dalšími pochutinami, ale neuspěje. Po ovoci ji pálí žáha, čokoládové pralinky jdou na tloušťku (o citlivých zubech nemluvě) a zelenina ji nadýmá. Co by chtěla? Snad trochu pražených mandlí, které má shodou okolností s sebou v kabelce. Nevěříte? Bohužel je tahle historka pravdivá! Tahle blondýna má svou vyděračskou strategii vypracovanou k dokonalosti lodiček od Manola Blahnika. A vychází jí to! Poohlédněte se ve svém okolí. Pravděpodobně si vybavíte někoho, kdo si s vámi hraje podobným (třeba mírnějším) způsobem. Já si vzpomněla na bývalou kolegyni. Alice neustále hovořila o svých alergiích a nemohla jíst skoro nic. Když si objednávala v restauraci, pořádně prohnala číšníka, dokud si v kuchyni nezjistil přesné složení jídla. Pak dospěla k závěru, že raději zůstane jen u minerálky. Když nebyla ve formě, klidně spořádala mísu kuřecích křídel kořeněných všemi přísadami, na které měla údajně alergii, a dělala jakoby nic. Úděsně otravné! Jenže pokud jste ji vnímala jako celek, chápala jste ji. Právě její pocit špatnosti a nemilovanosti ji nutil odmítat i ty nejvybranější lahůdky. Jak jinak by si vynutila obyčejnou lásku? Jinou cestu prostě neznala. Už jste takové chování zažila? Jestliže ano, tak nejspíš u nešťastného člověka, který zoufale touží po uznání. Samozřejmě se od potravinových vyděračů nemusíte nechat týrat jen proto, že mají nízké sebevědomí, ale pokuste se je pochopit. Zkuste kamarádku přesvědčit, že ji máte ráda a záleží vám na ní. Pak ji pozvěte k sobě na večeři. Třeba si konečně v klidu pochutná! A pokud dělá scény i přesto, stanovte tvrdá pravidla. Ať si dělá s jídlem, co chce, vás to nezajímá. Jestliže si jejích jídelních výstřelků přestanete všímat, dá vám pokoj. A když jídlo podobným způsobem zneužíváte vy sama, zkuste pomocí terapie objevit účinnější metody, jak získat sebedůvěru. Citové vydírání sice může být účinné, ale časem se nejspíš obrátí proti vám.

Pomozte kamarádce!
Máte pocit, že tímto problémem trpí vaše přítelkyně? Můžete zkusit třeba tohle:
* Pokud si nejste úplně jistá, že používá jídlo jako zbraň, rozhodně ji z toho neobviňujte. Jen byste ji naštvala. Zkuste jí na několika příkladech vysvětlit, že o ni máte starost, a poslechněte si její reakci. Nic jí ale nevyčítejte!
* Myslete i sama na sebe. Jestliže vás problémy vaší přítelkyně příliš zatěžují, svěřte se třetí osobě – někomu, komu na ní záleží.
* Buďte trpělivá. Nenabízejte jí jednoduchá řešení typu: "Začni jíst normálně a hned ti bude líp." To nepomůže. Zaměřte se na to dobré a soustřeďte se víc na její povahu než chování. Dejte jí najevo, že je úžasná a výjimečná.
* Jděte příkladem. Jezte zdravě a pohodově. A nedělejte z jídla žádné přemrštěně velké téma.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář