Coveragegirl stránky..:)

Třiatřicetiletou Štěpánku manžel několikrát málem zabil. Přežila to. On ne. Do Ústí nad Labem za ní přijela Ivana Růžičková.

Je půl osmé ráno a unavená zdravotní sestra se po službě vrací domů. Pětiletá dcera ji v předsíni vítá otázkou: "Mami, proč je táta mrtvý?" a ukazuje k obýváku. Štěpánka usuzuje, že se dítěti jenom něco zdálo, a snaží se ho uklidnit. Když ale sama vstoupí do pokoje, vidí polonahého manžela s nožem v hrudi. "Miloši, nedělej fóry, nikdo na tebe není zvědavý," ujede jí. Teprve když bezvládné tělo nereaguje, snaží se ho probudit poplácáním po stehně. Chlad, který projede jejími prsty, se ale dá srovnat s teplotou mraženého kuřete. Štěpánka zvedá hlavu a očima zavadí o protější stěnu. Do omítky je vyrytý kříž s datem svatby a dnešní noci. Najednou je to Štěpánce jasné. Její muž se zabil. Začal nejšťastnější den jejího života.

"Byl to můj první kluk."
"Miloše jsem znala od vidění už na střední škole. Byl to ústecký krasavec a každá holka na něm mohla oči nechat. Mě si samozřejmě nevšímal. Ani k tomu neměl příležitost – rodiče mě večer nikam nepouštěli, a tak jsme se dali do řeči, až když mi bylo osmnáct a já se poprvé vypravila na diskotéku. Ten večer jsme skončili v posteli, ale žádná láska, ve kterou jsem doufala, se nekonala. Namísto toho jsem nastoupila jako zdravotní sestra do střešovické nemocnice, kde mě pár měsíců nato zastihla nabídka zahraniční stáže v Římě. Radostně jsem po ní skočila, vyřídila si veškeré papírování a odjela do Itálie. Možná bych tam žila dodnes, kdyby mi jednoho dne po práci neukradli všechny doklady. Musela jsem si všechna povolení znovu vyřídit v Čechách, kde jsem opět narazila na Miloše. Při pohledu na mě se celý rozplýval. Jeho lichotivým řečem jsem sice nevěřila, ale všechen čas, který mi zbýval, jsme strávili spolu. Záhy po návratu do Itálie jsem zjistila, že jsem těhotná. Všeho jsem nechala a nasedla na vlak domů. Miloš nehnul ani brvou a vyhodil mě se slovy, že dítě nechce. Už jsem se smířila s představou, že budu svobodná matka, když jsem ho pár měsíců nato potkala v autobuse. Při pohledu na mé břicho prohodil, ať se za ním stavím v práci, až se děcko narodí. Když jsem mu dceru Kristýnu přinesla ukázat, Miloš úplně obrátil. Přemluvil mě, abych se k němu nastěhovala, a úpěnlivě mě žádal o ruku. Rodiče byli proti. Otec z něho cítil zlo a matka se na protest ani neobjevila na svatbě. Mně to bylo jedno. Hřálo mě, že mám nejhezčího chlapa v Ústí. V říjnu 1993 jsem mu řekla své ano."

"Přivazoval mě k topení."
"Vše začalo měsíc po svatbě. Jednou jsem si odskočila do krámu naproti, a když jsem se po pěti minutách vrátila, viděla jsem, že je zle. Ještě než jsem ze sebe stačila vypravit otázku ,co se stalo?’, udeřil mě takovou silou, že jsem div neproletěla dveřmi v předsíni. Po dopadu jsem na stole zahlédla rozházené věci z mé kabelky. Neměla jsem před ním žádné tajnosti, a proto mě to namíchlo. Ptala jsem se, proč to udělal, ale namísto odpovědi jsem dostala pořádný výprask. Šokovalo mě to. V kabelce jsem neměla nic, co by ho mohlo naštvat, a nic jsem nechápala. Rozbrečela jsem se. Jenže to manžela rozzuřilo ještě víc. Později jsem už věděla, že slzy ho nutí k většímu násilí. Za tenhle výstup se mi nikdy neomluvil. Místo toho začal flámovat s kamarády a vracel se domů v příšerném stavu. Zavíral se v koupelně, všechno tam pozvracel a pokálel a já to ve tři ráno chodila uklízet. Nejhorší ze všeho ale byla jeho žárlivost. Jednou mě některý z jeho kamarádů potkal s Kristýnkou ve městě a zmínil se před Milošem, jak má hezkou ženu. Rozzuřený doruda se pak přiřítil domů a pořádně mě zkopal. Od té doby jsem se nesměla líčit. Nařídil mi sedět doma a čekat, než přijde. Nebylo přitom nikdy jisté, v kolik hodin nebo jestli vůbec dorazí. Nesměla jsem bez něho jít ani nakoupit. Když se v noci vracíval z hospod, vždycky mě vytáhl z postele a začal s nekonečnými výslechy, při nichž mi sprostě nadával a vyžíval se v ponižování. Jednou mě na dva dny přivázal k radiátoru a vysmíval se mi, že nemůžu nic dělat. Jeho chování se vůbec nedalo předvídat. Jako záminku k násilí si mohl najít cokoli. Kdykoli zarachotily klíče v zámku, naskočila mi husí kůže. Manželovy rány přicházely bez důvodu a intenzita se stupňovala. S oblibou mě nejdřív udeřil do břicha a vyrazil mi dech. Než jsem ho popadla, už jsem byla na zemi a na záda mi dopadaly další rány. Instinktivně jsem si chránila břicho, než mi do něj začal zuřivě kopat. Kvůli takovýmhle záchvatům zuřivosti jsem koncem prvního roku manželství poprvé skončila v nemocnici. Měla jsem dvě zlomená žebra, ale doktorovi jsem nepřiznala, jak jsem k tomu přišla. Strašně jsem se styděla. Pár týdnů nato jsem zjistila, že jsem opět těhotná."

"Nadával mi do kurev."
"Další dítě nepřichází v úvahu," křičel a dodal, ať si to zařídím, jak chci. Kristýnce tehdy byly dva roky a mně se naskytla možnost vrátit se do práce. Začala jsem se těšit na pracovní únik od Miloše a vyběhávala si interrupci. Konečně jsem se jedno ráno měla dostavit na gynekologii. Miloš mě ale nepustil ze dveří a jen tak mimochodem mi oznámil, že si dítě přeje. Zaraženě jsem na něho civěla. Nechápala jsem, co má za lubem. Připomněla jsem mu naši dohodu o interrupci, ale v tu ránu mě chytil pod krkem a probodl mě tak šíleným pohledem, že jsem si byla téměř jistá, že mě chce zabít. Neodvážila jsem se říct ani slovo. Zato on spustil: "Aha, tak kurvička se někde kurví a teď se toho potřebuje zbavit?" Pak mnou praštil o zem a zmlátil mě tak surově, že mě museli znovu hospitalizovat. Tehdy mi doktor oznámil, že čekám dvojčata. Radost jsem z toho ale neměla. Uvízla jsem v začarovaném kruhu a nevěděla kudy kam. Tehdy mi vytanula na mysli věta Milošovy matky. Na svatbě mi řekla: ,Je to Jelínek. Ti to mají v krvi.’ Jeho otec měl čtyři ženy a každou z nich mlátil."

"Vyhrožoval, že nás zabije."
"Břicho se mi už začínalo kulatit, když se jednou Miloš vrátil domů z práce a začal se shánět po nějakém jídle. Ten den mi ale volal, že domů vůbec nepřijde, takže lednice byla prázdná. Nemělo ani smysl nadechovat se ke slovu. Jeho ruka mi téměř okamžitě začala svírat hrdlo a pak už jsem jenom cítila tupé nárazy mé hlavy o kuchyňskou linku. Pak mě odtáhl do obýváku a vší silou mě kopal do břicha. Řval přitom jak pominutý, že další haranti nebudou, a měl v plánu ze mě děti vykopat. Nakonec si vzal polštář, dal mi ho přes hlavu a sedl si na něj. Začala jsem se dusit a tlumeně jsem slyšela, jak ječí: ,Chcípni, chcípni, chcípni!’ Pak odešel pryč. Chvíli mi trvalo, než jsem přišla k sobě. Všimla jsem si, že mi praskla plodová voda. O hodinu později jsem už celá zmlácená a ubrečená ležela na pohotovosti. Vyptávali se mě, od čeho mám ty modřiny. Jenom jsem se otočila ke zdi a neřekla ani slovo. Lékaři se obávali infekce a rozhodli, že děti musí ven. Byla jsem v šestém měsíci, v příšerném psychickém stavu a chystala se na porod císařským řezem. Nakonec se narodili dva chlapečci, které okamžitě uložili do inkubátoru. Teprve po šestinedělí jsem se na ně dokázala jít podívat. Dvě malé kostry potažené slabou průsvitnou kůží a napojené na přístrojích mnou otřásly. A nejen mnou. Zatímco za jinou maminkou, která se mnou ležela v porodnici, přišel manžel s kyticí, ke mně se Miloš jen sklonil a zasyčel: ,Co jsi mi to porodila za kriply?’ Fakt, že kluci přežili, považuju za obrovský zázrak. Po dvou měsících jsem si je odnesla domů. Oba vážili dvě kila třicet a nastal mi obrovský kolotoč krmení, zdravotních kontrol, praní a starostí o domácnost. Do toho všeho mě ještě co chvíli kontroloval Miloš telefonem. Já jsem přitom byla ráda, když jsem si stihla dojít na záchod. Po dvou letech jsem vážila čtyřicet sedm kilo, měla obrovské kruhy pod očima a trpěla permanentním nevyspáním.

"Nutil mě jíst své sperma."
"Miloš mezitím začal znovu chodit po nocích chlastat a za ženskými. Tentokrát už na mě ale nebral ohledy a vodil si holky, které sbalil, k nám domů. Přišel třeba ve dvě v noci, vytáhl mě z postele a vyhodil z bytu. V naší ložnici si pak užíval, zatímco já stála na chodbě jenom v noční košili. Byla mi zima, kolikrát se probudily i děti, plakaly a já k nim nemohla. Nakonec Miloš milenku vyprovodil, mě si posadil na gauč a nutil mě poslouchat, co všechno s ní prováděl. Chtěl mi předvést, jaká jsem chudinka, když s ním nemám sex. Vůbec mu nedošlo, že už mi mezitím dokázal tak znechutit pohled na sebe, že jsem byla šťastná, že se s ním nemiluju. Několikrát se třeba sám uspokojil do talíře a nutil mě jíst své sperma. Tehdy jsem se ubezpečovala, že už v životě žádného chlapa nechci. Miloš mi navíc úplně přestal dávat peníze. Po jednom jeho výstupu, kdy mě škrtil telefonní šňůrou, jsem volala rodičům a prosila je, aby přišli. Otec si ale nechtěl kazit neděli. Poradil mi, ať se obrátím na policii, a zavěsil. Miloš to celé slyšel. Přišel do místnosti a začal se mi posmívat, že jsem plevel a nikdo po mně ani neštěkne. Tu noc jsem se smířila s představou, že mě jednou utluče k smrti a bude po všem. Pohled na děti mě ale donutil bojovat."

"Udání mě málem stálo život."
"Pokusila jsem se utéct do azylového domu pro matky s dětmi, ale sociální pracovnice mě jako podmínku přijetí nutila odložit děti do dětského domova. Rezolutně jsem odmítla. Namísto toho jsem nastoupila zpátky do práce jako sálová sestra na ORL. Když jsem měla noční směny, jezdila mi děti hlídat babička z Lovosic. Manželovy násilné výstupy však nepolevovaly. Jednou mě zbil takovým způsobem, že mi sešívali bradu. Ani tehdy jsem doktorům nepřiznala pravý důvod úrazu. Doma ale Miloše rozčilovaly stehy na tváři a zmlátil mě znovu. Rána se samozřejmě opět otevřela a mně došla trpělivost. Před druhým šitím jsem lékařům všechno přiznala. Celou mě prohlédli a zavolali policii. Než jsem se dostala domů, Miloš už všechno vytušil. Začal na mě řvát: ,Ty svině udavačská!’ a mlátil mě jako ještě nikdy předtím. Kdyby nepřišla babička, asi bych to nepřežila. Jemu obecenstvo vyhovovalo. Škrtil mě a provokativně se babičky ptal, jestli to má se mnou skoncovat. Hned jak jsem dostala příležitost, skočila jsem po telefonu a volala policii. Přijeli rychle. Miloš je přivítal v kravatě jako slušný člověk. Byl jako vyměněný. Mě ale viděli zmlácenou a zakrvavenou. Domlouvali mu, ale on na ně vyprskl, že jsem jenom ženská a všechno jsem si to zasloužila. Policisté se pak měli k odchodu. Prosila jsem je, ať neodcházejí, že mě muž hned zabije. Na to ale prý nemají potřebné pravomoci. Zatímco mi radili, ať podám žádost o rozvod, Miloš se sebral a odešel."

"Vrazil si nůž do srdce."
"Druhý den se Miloš objevil doma s nádhernou kyticí v ruce. Ve své naivitě jsem si myslela, že je pro mě. Nebyla. Jenom si ji u nás odložil a začal si balit televizi a video. Bez jediného slova pak odešel. Ten večer jsem sloužila noční. V půl jedné v noci mi Miloš zavolal. Chtěl se mnou nutně mluvit a chystal se přijít do nemocnice. Zakázala jsem mu to se slovy, ať počká doma. Když jsem ráno vstoupila do dveří, Kristýnka mi oznámila, že se táta zabil. Myslela jsem, že se jí jenom něco zdálo, a vešla jsem do obýváku. Miloš tam seděl jen ve slipech a pod rukou mu trčel nůž. Ani v tu chvíli jsem ještě nevěřila svým očím. Poplácala jsem ho po stehně a teprve pak mi došlo, že je skutečně mrtvý. Na zdi byl vyrytý kříž, pod nohama se mu válela kytice a na stole nechal papírky se vzkazem, že mě bude pořád pronásledovat a že se postará, abych nikdy nebyla šťastná. Zavolala jsem policii, záchranku i pohřební službu. Při výslechu mi ukázali pornočasopisy, které našli v bytě. Na každém muži bylo napsáno ,já’ a na každé ženě ,ona’. Mimo záznam mi pak sdělili, že můžu být ráda, jak to dopadlo. Mohl totiž zabít nás všechny. Domů za mnou přijela matka. Pamatuju si, že jsem si sedla na pohovku, rozesmála se a rozbrečela zároveň. Myslela si, že jsem se pomátla, ale já jsem byla strašně šťastná."

"Všechno jsem rozštípala."
"Doktor mi poradil poslat děti do lázní, abych se mohla znovu postavit na nohy. Když odjely, vzala jsem do ruky nářadí a rozštípala v bytě všechno, co jsem měla spojené s Milošem. Miloval černou barvu, takže jsme měli černou obývací stěnu, černé dveře, obrazy a nábytek. Vypadalo to u nás jako v krematoriu, všechno ponuré a depresivní. Děti se pak vrátily do úplně nového bytu. Přestože jsem zanevřela na všechna mužská stvoření, po nějaké době jsem potkala Josefa, se kterým žiju dodnes. Narodila se nám holčička a konečně jsem v životě šťastná." Podle klinické psycholožky vinohradské nemocnice Aleny Javůrkové Milošovo chování svědčí o tom, že byl agresivním psychopatem. Navíc není vyloučeno, že trpěl i další psychickou poruchou.